Poslanci (a senátoři) nejspíše dospěli k závěru, že cestovní kanceláře se v létě nudí, a tak jim začátek hlavní sezóny zpestřili rozsáhlou změnou podmínek jejich podnikání. A aby ta zábava stála za to, dali jim na nezbytnou úpravu smluv 15 dní ……….

15. června vyšel ve Sbírce zákonů zákon č. 111/2018, kterým se mění zákon o cestovním ruchu a Občanský zákoník. Účinnosti zákon nabývá 1.7., přechodné období nemá žádné. Cestovní kanceláře tedy mají 10 pracovních dnů (uprostřed sezóny) na to, aby změnily své nejdůležitější dokumenty – smlouvy a všeobecné podmínky.

A proč takový spěch ? Lze se dohadovat, že snaha stihnout vše před začátkem prázdnin byla motivována obavami z krachu cestovních kanceláří během léta. Hlavním bodem novelizace totiž je zřízení Garančního fondu, do kterého musí všechny cestovní kanceláře nově přispívat určitým promile z tržeb, a z něhož by případně byly hrazeny nároky klientů zkrachovalých cestovek, které nepokryjí jejich pojistky.

Základní idea vychází z toho, že již v minulosti se prokázalo, že mnoho cestovních kanceláří je podpojištěno a jejich pojistka tak nepokryje všechny náklady spojené s jejich krachem. Pojišťovny v těchto případech zcela ignorovaly opakovaná rozhodnutí Ústavního soudu, že musí poškozeným klientům CK vyplatit všechny jejich nároky a plnění klientům omezovaly právě s poukazem na podpojištění. A stát namísto trvání na dodržování stávajících pravidel a využívání sankcí vůči těm, kteří je nerespektují (jak CK, tak pojišťovny) přitvrdil vůči všem, včetně těch poctivých, a napařil jim další povinnost. O tom, že příspěvek do garančního fondu nakonec stejně zaplatíme všichni v cenách zájezdů, není vůbec pochyb. Jediným vítězem tohoto legislativního zásahu tak jsou pojišťovny.

A jaká je kvalita této novely ? Nevalná …… Předně správce garančního fondu byl zřejmě vybrán losem. Nebo někdo tuší, proč garanční fond cestovních kanceláří bude spravovat Státní fond rozvoje bydlení ?

Dále, novela cestovkám ukládá hradit do garančního fondu určité promile z tržeb plánovaných na další rok, přičemž tyto plánované tržby nesmějí být menší, než tržby za rok předchozí. Cestovní kanceláře ale nemusí garančnímu fondu předložit výpočet příspěvku ani hlásit své tržby, takže fond si reálně nemůže zkontrolovat správnost obdržené částky.

O mnoho lépe nedopadla ani novela Občanského zákoníku v části upravující smlouvu o zájezdu. Tak např. původní Občanský zákoník stanovoval lhůtu na uplatnění reklamace zájezdu 3 měsíce, nový Občanský zákoník pracoval s lhůtou 1 měsíce, a novela zcela bezdůvodně zavádí rozplizlý nicneříkající pojem „bez zbytečného odkladu“. Takže zatímco doteď bylo jasné, zda vada zájezdu byla nebo nebyla reklamována včas, teď to po novu to bude pro obě smluvní strany smlouvy o zájezdu nejisté. Není nad právní jistotu …..

Dále novela zavádí další dvě informační povinnosti, obě musí být splněny „předtím, než zákazník učiní závaznou objednávku, nebo před uzavřením smlouvy o zájezdu“ (doteď jsem si myslel, že je to totéž). Obsah první povinné informace v podstatě kopíruje povinný obsah smlouvy o zájezdu, a pro druhou povinnou informaci na ministerstvu vymysleli speciální formuláře….. Tedy fakticky to bude ve většině případů probíhat tak, že při objednání zájezdu on-line budete muset zaškrtnout další dvě políčka, čímž potvrdíte, že Vás CK seznámila s dalšími povinnými dokumenty.

Také se hned cítíte lépe chráněni ?

Mgr. Petr Mikysek
advokát