Neznalost nařízení vlády, kterým se mění některá nařízení vlády v souvislosti s přijetím nařízení vlády o stanovení požadavků podle aktů a standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu pro oblasti pravidel podmíněnosti a důsledků jejich porušení pro poskytování některých zemědělských podpor, neomlouvá!

Prastará právní zásada, že neznalost zákona neomlouvá, stále platí, a nemůže tomu být jinak, protože pokud by nevědomost člověka vyviňovala z následků svého jednání, pak by došlo k rozpadu celého právního systému – každý by se vymlouval na to, že nevěděl …..

Je ale vůbec možné po komkoliv chtít, aby zákon (tím jsou míněny obecně všechny právní předpisy) znal? Věřím, že 9 z 10 právníků nebude po přečtení shora uvedeného názvu ani tušit, co tento právní předpis upravuje – a ten statisticky desátý bude jeho autor.

V letošním roce bylo ve Sbírce zákonů publikováno již 126 právních předpisů. Loni to bylo celkem 476 různých zákonů, vyhlášek, nařízení, vyhlášení, sdělení a nálezů. A mezi nimi také bylo spoustu perel – troufnete si např. tipnout, co řeší „vyhláška o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a změně vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady“, o kterou náš právní řád obohatilo Ministerstvo životního prostředí ?

Určitě se dá namítnout, že biologicky rozložitelným odpadem a environmentálním stavem pro oblasti pravidel podmíněnosti (ať je to cokoliv) se zabývají jen odborníci, kteří si prostě své předpisy pohlídají. To je sice pravda, ale třeba daně platíme všichni – a zákon o dani z příjmu byl od roku 1992 novelizován 158 krát, což v průměru znamená více než 6 novel za rok. Ne, nečtete špatně – jeden ze základních daňových zákonů se mění více než šestkrát ročně.

Mimochodem, taky si vzpomínáte, jak autoři nového Občanského zákoníku tvrdili, že nevýhoda spočívající v nutnosti „naučit“ se nový rozsáhlý předpis bude vyvážena tím, že získáme moderní předpis, který nebude muset být spoustu let upravován ? Kdeže loňské sněhy jsou, od roku 2014 byl zákoník novelizován už třikrát a další novela je na cestě.

Takto bychom mohli pokračovat donekonečna – žijeme uprostřed neustávající legislativní smršti, která by byla snad odůvodnitelná v několika málo letech po změně společenského systému (typu francouzské revoluce), kdy je třeba vše staré odhodit a nahradit novým. My se ale nacházíme v relativně klidné zemi, v níž od zásadní změny systému uplynulo již takřka 30 let, která nepotřebuje nic radikálně měnit a která nečelí žádnému vnějšímu ani vnitřnímu nebezpečí, na které by bylo potřeba takto reagovat.

A bohužel platí nepřímá úměra, že čím je vyšší kvantita, tím je nižší kvalita. Normy, které potřebují opravit hned poté, co jsou přijaty (legislativci jim ve snaze zamaskovat skutečnou příčinu říkají technické novely), předpisy, které jsou připraveny tak špatně, že jsou buď nesrozumitelné, nebo umožňují několikero výkladů, nebo zákony, které si odporují navzájem – to vše je na denním pořádku.

Netroufám si diagnostikovat příčiny, snad to může být mylným přesvědčením politiků, že všechno v životě je nutno zvlášť legislativně regulovat (za všechny např. neustále předkládaný zahrádkářský zákon), možná přirozenou snahou každého úředníka přesvědčit o své nepostradatelnosti a zakotvení svého postavení formou chrlení legislativních návrhů. Jedním z důvodů je i populistická snaha aktuálně vládnoucích politiků dávat na odiv svou pracovitost – podívejte se, kolik zákonů jsme za volební období připravili!

Politici (i voliči) zřejmě zapomněli, že nejlépe se žije tam, kde je právní řád jasný, stručný, přehledný a hlavně reálně vymahatelný. K čemu je občanovi 400 nových předpisů za rok, když jim nezřídka nerozumí ani profesionál v oboru právo, ani úředník, který má na starosti jejich dodržování a když tyto předpisy jsou připraveny tak, že se z nich kvůli jejich nejednoznačnosti jejich porušovatel dokáže vyvlíknout?

A tak si, třeba při čtení vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, můžu jako advokát říct sokratovské „vím, že nic nevím“.

Mgr. Petr Mikysek
advokát